U Osla – nad Č-M Cikánkami

O víkendu (9.1.2021) jsem se ráno koukl do mapy a když už jsem si minulý týden dal Vrabčí kopec, tak by to chtělo nějaký další zvířecí kopec. Původně jsem chtěl sbírat jen ptačí kopce, ale těším se na Kance, Krysu či na kopec Žížala. Dívky chtěly zdolat, ostatně jako každý rok, vrchol Devět skal a tak jsem na mapě vyštrachal kopec U Osla, který byl téměř po cestě.

Před odjezdem jsem zjistil, že nevlastním obutí do sněhového nadělení a cestou do Jednoty pro mouky jsem si promočil farmářky, které by už nechtěl ani bezďák. Hodil jsem oko do botníku, jarmilky jsem nenašel, ale stály tam v pozoru moje historický těžký boty – skínhedky. Před 25 lety jsem si je pořídil a ony ani nedoufaly, že se dostanou na výšlap vskutku horský. Boty byly, pes taky a tak se šlo …… nejdříve cestou lehce projetou a finálně kličkovaná směrem k vrcholu sněhem neoraným. Na vrcholu U Osla mne zvěčnila dcera a tak jsem jí zatrhl večeři za neúctu k otci. Vrchol s výškovou kótou 709 m n. m. padl. A jelo se na Devět skal skluzem, sněhem i po ledu. Oproti tradici jsem přístupovou trasu zvolil z jiné strany (taková znouzecnost – bylo to blíž a taky západ slunce se blížil) a tak auto skončilo zapadlé u bývalého Rumpoltova mlýna, kde je stále Rumpoltův rybník. Po červené do kopce, po žluté do kopce a po čtyřech po skále (sníh/led mix) až na vyhlídkovou výšinu. Ano, jsem hrdý – poslední roky jsem na vrchol vysoký 836m vylezl vždy jen já sólovýstupem. Následoval rychlý ústup a újezd ke krbu.

GPS: 49.7009369N, 16.0453000E