Okolo islandské sopky Fagradalsfjall

Svátky velikonoční přinesly volný pátek i pondělí, přímé letenky na Island byly za pěkný peníz a ve čtvrtek večer se odlepilo od země letadlo linky Varšava – Reykjavík. V letadle pět turistů a deset řízků. Předpověď na všechny následující dny déšť-liják a již po opuštění letiště jsem během chvíle solidně zvlhli. Podařilo se nám najít půjčovnu i samoodbavovací bednu s klíči, ale technika nás zklamala a z boxu žádné klíče nevypadly. Vše zlé je pro něco dobré, my museli čekat na klíče (resp. na obsluhu) a tak jsme nemuseli shánět ubytování neb jsme okupovali velikou místnost půjčovny. Teplo/světlo, koženkové lavice, toaleta ….. co vic si přát. Ráno přišel pracovník půjčovny, přes dvacet minut dělal, že nás nevidí a po vyjasnění situace se za jejich chybu ani neomluvil. Počasí na nejvyšší hoře Islandu bylo smrtící a tak jsme poznali krásy hlavního města. Druhý den přestalo na nějakou dobu pršet, zvýšený vítr auto na střechu nedotočil, v teplých bazénech Blue Lagoon měli plno a tak jsme se skoro omylem zjevili v oblasti, kde v březnu 2021 bouchla sopka Fagradalsfjall. Hodili jsme očko na lávové pole, vydali se do kopce a v rekordním větru jsme zdolali vrchol Langihryggur (v překladu Dlouhý hřeben), který sahá až do výšky 296 m n. m. Neměli jsme dost, vyklesali jsme do sedla a vyhrabali se na 357 metrů vysoký Stóri-Hrútur ( v překladu Velký beran). Naskytl se nám pěkný výhled, prošli jsme se po okraji vylitiny v údolí a ušetřili si výškové přechody při cestě nazpátek. Večer se nesl ve znamení oslav, nedbali jsme na depresí prolezlé Islanďany, nenechali se zdeptat tim, že výstup na nejvyšší horu Islandu je aktuálně nemožný. Jedinou šancí bude pondělní zmoudření počasí – větru i deště. Naděje umírá poslední a aspoň jsme ulovili dva kopečky (lepší vrabec v hrsti ….).

Stóri-Hrútur a Langihryggur

Okolo Reyjkjavíku