FanSiPan – nejvyšší vrchol Vietnamu

Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že navštívím betonářskou výstavu World of Concrete Asia 2025, která se koná v Šanghaji a začal řešit letenky a víza. Moje dřívější obchodní vízum ztratilo platnost a tudíž jsem si myslel, že si budu muset požádat o turistické nebo nové obchodní vízum. Podíval jsem se na aktuální proceduru získání víza, jeho cenu a neměl jsem radost, proces se změnil a cena poskočila do nehezkých výšin. Při rychlém průzkumu formalit jsem zaregistroval zajímavou novinku, která je platná i pro občany ČR a při splnění podmínky tranzitu v Číně můžete zůstat až 10 dní. Tuto „výjimku“ z nutnosti mít vízum bych neuplatnil na let Budapešť – Šanghaj – Budapešť, pro tranzit holt musíte do cestovního plánu zapojit jinou zemi, ze které přilétáte a jinou, do které se z Číny vracíte. Pro splnění této podmínky si můžete odskočit například do HongKongu, ale zde jsem již byl a tak jsem využil pro mé profesní obohacení odskok do Vietnamu a uspořené finance za vízový servis jsem přetavil do letenek Šanghaj – Hanoj. Prodloužený víkend ve Vietnamu jsem se rozhodl spojit se zdoláním nejvyšší hory, tudíž jsem využil služeb spacího vlaku, který vyráží z Hanoje do Lao Cai (start 22:00, dojezd 5:55). V Hanoji jsem měl pár hodin času, které jsem přetavil v návštevu hostince s název AHOJ Làng Xù, který naleznete blízko vlakového nádraží, můžete si dát super guláš s knedníky za ekvivalent cca 75kč a vše zapít českým pivem (na čepu Budvar, v nabídce i Plzeň a Bernard). Jak se toto mohlo stát ? Paní majitelka žila u Bratislavy (v Malackách), dle pohlednic vystavených v restauraci usazuji její ČSSR misi na 80.léta a tak jsem si mohl zažít kus Československa, návrat do dětství. Po pivu a guláši jsem již pelášil ke královstív kolejnic. V recenzích se občas dočtete o vlezlých prodejcích, podvodech s jízdenkami, ale já na extrémně nepříjemné lidi nanarazil a to, že se snaží něco prodat chápu (je jich hodně a musí se otáčet). V den odjezdu mi dokonce po WhatsAppu nabídli možnost zajímavého upgadu, ale to jsem s díky odmítl neb jsem měl vybráno vhodné spací kupé a dvojnásobnou plochu bych neocenil. Při check-inu mi však oznámili, že beztak mi ten uprgade dávají a to zdarma. Po nástupu do vlaku jsem zjistil, že kupé No.1 již mají zabrané nějaké místní tetinky a snažil jsem se je vytlačit argumentem, že mám „palubní bilet“ na kupé No.1. Bohužel, tetinky disponovaly papírem stejné hodnoty – tedy stejný vlak, vagón, kupé. Remíza se zdála býti prohrou, oznámil jsem situaci vlakovému uvaděči a vlezl do kupé No.2, které bylo identické jako kupé No.1. Uvaděč to řešil s kanceláří telefonicky, nikdo s biletem na kupé dvojku nepřicházel, ve 22:00 se vlak dal do pohybu a já se zhroutil do polohy ležícího alpinisty. V recenzích jsem se dočetl, že lidé zažili při jízdě sluchové utrpení vyvolané pojezdem vlaku po kolejnicích, ale já si užil jen bolest hlavy z únavy či od krční pátěře trpící při letech. Velkou výhodou je, že zastávka Lao Cai je konečnou stanicí, leží cca 3km od hranic s Činou a tudíž nehrozí, že se zasníte a přejedete až na konec světa. Po výstupu jsem dostal pár nabídek na odvoz do městečka SaPa, ale nikdo mne za ruce netahal, nikdo nebyl nepříjemný. Nic jsem si předem nedomlouval, ze stránky SEVERNÍ VIETNAM jsem se dozvěděl, že nejlevnější variantou přesunu mezi Lao Cai a SaPa (mimo chůze, jízdy na ukradeném kole a stopování) je transport autobusem veřejného dopravce „Lao Cai Public Bus“. Opustíte hlavním východem nádražní budovu před kterou stojí houfy lidí se jmény cestovatelů, kteří si zaplatili transport u soukromého busu, minivanu či taxíkem. Pro člověka, který nemá nic domluveného začíná dobrodružná hra „najdi si svůj public bus“, protože na existenci označení odjezdových stanovišť zapomeňte, toto je Vietnam. Hledání nebylo složité, musíte se snažit najít žluto-červený bus, který nepatří mezi poslední výkřiky autobusové techniky. Odměnou za tuto volbu vám bude velmi nízká cena za hodinovou jízdu (40 000 VND = 32Kč), zážitek jízdy s místními (a jejich balíky) a popravdě asi i bezpečnost neb taxíky a minivany zkouší urazit trasu o cca 20 minut rychleji. Ubytování jsem volil za městem SaPa, abych se podíval na vesnický život mezi rýžovými poli, unikl nočním SaPa atrakcím a také podpořil místní podnikatelku nabízející ubytování v domácím prostředí. Dvě noci v soukromém pokoji se snídaní za 178 Kč, to vše ve velmi čistém dřevěném domku v rýžovém svahu ….. co víc si přát? Asi jen dobré počasí. Srpen není ideální čas pro návštěvu Vietnamu, dle statistik prší, chčije a chčije. Původně jsem si chtěl příruční batoh nechat v SaPa, abych netahal zbytečně těch 10kg, nezmokl mi notebook při výstupu na nejvyšší horu. Využil jsem služeb systému WHALELO, po zaplacení mi zaslali odkaz na hotel, který je jejich smluvním partnerem a kde bych zavazadlo zanechal. Přečetl jsem si opakované recenze o štěnicích v hotelu a bylo rozhodnuto. Storno ! Ke cti provozovatel služby je nutno dodat, že peníze mi vrátili na účet do pár hodin po zrušení rezervace. Pro budoucí využití služby WHALELO jsem zjistitil další její nevýhodu, které je ukryta v pojištění za 1USD, které kryje ztrátu/vykradení zavazadla až do výše 1500 dolarů, ale ve výluce jsou věci jako počítač, fotoaparát apod. Celý den jsem se tak odsoudil k pohybu s batohem, beru to jako trénink do dnů, týdnů, měsíců budoucích.

FAN SI PAN (lokálně Hủa Xi Pan) je nejen nejvyšším vrcholem Vietnamu, ale i nejvyšším vrcholem celé Indočíny (Vietnam, Laos a Kambodža). Nachází se v pohoří Hoang Lien Son (Tonkinské Alpy) v severozápadním Vietnamu, 9 kilometrů od města Sa Pa v provincii Lao Cai. Městečko SaPa leží v nadmořské výšce cca 1600 m a nejvyšší hora dosahuje do výše 3143 m n. m. Pěší výstup musí být proveden organizovaně (s průvodcem), já neměl čas a obecně výstup s průvodci nepreferuji a tak jsem zvolil alternativu nepěšího výstupu. Z komerčního komplexu Sun Plaza v městečku SaPa se horským vláčkem dostanete za pár minut do stanice Muong Hoa, ve které přestoupíte na lanovku a po cca 20 minutách jízdy se za pištění místních dam a poskakování místních mužů dostanete pod vrchol. I zde můžete využít přibližovadla a malým vláčkem ze stanice Do Quyen se dostanete až na vrchol Fan Si Pan. Na vrcholu jsem zažil mírný déšť, snesitelnou mlhu a popravdě jsem měl velké štěstí na dobré počasí neb po dobu co jsem počasí sledoval před odletem na mountain-forecast stránkách, tak můj „výstupový“ den byl luxusní. Výhledy z vrcholu bohužel nulové, tlačenice snesitelná, do pagod na vrcholu nepršelo, atrakce jsem nevyužil a Fan Si Pan alias střecha Indočíny mi dala šanci dívat se z nadmořské výšky 3143 do mlíka.

Hádanka na konec ? Proč se Fan Si Pan jmenuje Fan Si Pan ? Existují tři možné zdůvodnění vztahující s k původu názvu hory. Možnost 1: základ pochází z hmongského nářečí a znamená to „Azalková hora“. Možnost 2: v překladu místních to může znamenat „obří kymácející se hora“. Možnost 3: název mohl být odvozen od jména Phan Văn Sơn, geografického úředníka dynastie Nguyễn, který v roce 1905 pomohl Francouzům zmapovat oblast a definovat hranici s Čínou. Kvůli nepřesné místní výslovnosti se název zkomolil do Phan Xi Păng. Závěrem: hádanka zůstane nevyřešena.

Fan Si Pan – 3143 m n. m. a SaPA

Hanoi