Cerro del Aripo – sólovýstup na top Trinidadu

Na konci listopadu jsem v noci seděl nad prací a najednou na webu pro levnoletenky www.fly4free.com vyskočil CRAZY HOT akce na Tobago za nevídanou cenu. Letenková cena sice v tarifu Light Zero, což umožňuje vzít si sebou jedno příruční zavazadlo rozměru max. 40x30x10 cm. Hodně krutý pro člověka, který ví, že jedno oblečení a boty se stanou po prvním výstupu nepoužitelné pro společenský styk. Republiku Trinidad a Tobago tvoří tyto dva velké ostrovy a ještě asi dvacet menších ostrůvků. Nejvyšší hora se nachází na Trinidadu a když už jsem věděl, že budu mít dva dny volna, tak jsem si dohledal další meziostrovní přelet na zemi s doposud mnou nepoznanou horou ….. ano, koupil jsem si letenku na Grenadu. Následným studiem jsem zjistil, že pro výstup na nejvyšší horu Grenady se hodí lano, což hodně nesedělo s velikostí mého zavazadla. Život horolezce světového rozsahu je věčný boj 🙂

Pár dní před odletem jsem dojedl vynikající bramborák s masem (stáří 2,5dne), večer to zazdil tunou česneku v tataráku a přivodil si tak nadpozemský žlučníkový záchvat, při kterém mne opouštěly tekutiny horem i dolem po dobu asi 10h. Nebyl jsem si jist, zda se dokáži opravit a už se pomalu smiřoval i s variantou, že spočítám ztráty. Jedl jsem jen rohlíky, pil vodu nebo čaj a toto utrpení se mi začalo dokonce líbit. Nakonec jsem se dostal do stavu „s komplikacemi žijící“ a v mrazivé Vídni jsem vlezl do letadla s pruhy (letadla Condor jsou známá svým pruhováním různých barev). Bleskový přestup ve Frankfurtu byl oživením a na další cestě jsem držel krabičkovou dietu nebo spal. Ke spánku jsem využíval krční límec, která jsem si musel upravit a tato finta mi umožnila sebou do letadla propašovat lano, které možná budu potřebovat na Grenadě (více foto dole). Mraky na Tobagem hrozily, ale počasí se mění každým dnem a já při studiu počasí zjistil, že mne nečekají ideální podmínky, ale v dalších dnech to nebude lepší. Při vstupní procedůře na letišti jsem musel vysvětlit moje plány a úřednice měla oči jak tenisáky – zdolání vrcholů, tři ostrovy, za týden ??? Po vstupu do TT jsem se posunul o pár metrů vedle a vyčkal na svůj „vnitrostátní“ let na Trinidad, který stojí 30USD a trvá cca 20-25minut. Po příletu převzetí vozu, akční cesta tmou na ubytování s krátkým nákupem vody, 2ks piva a základních potravin na snídani, neboť následující den jsem se chtěl pokusit o výstup na nejvyšší horu Trinidadu.

Nejvyšší hora Republiky Trinidad a Tobago se nachází nad letištěm Piarco a tak jsem nemusel cestovat přes celý ostrov. Bohužel jsem použil k navigaci mapy.cz a tak než jsem opustil město, tak jsem zažil malé uličky, klikatil se a dával přednosti každou minutu. Na peakbagger jsem si nastudoval obvyklou výstupovou trasu předchozích turistů, ale více se mi líbila alternativní trasa, která vede přes Lalaja road. Po této cestě jsem jel do kopce co to šlo a naštěstí nepřekročil magickou hranici za kterou by již nebylo návratu. Musel jsem jít o několik kilometrů navíc, být připraven k boji se psími nemazlíčky, ale ona i ta cesta na to místa kam jsem se dostal je rozhodně vhodná pro vůz 4×4 (rozhodně doporučuji). Na místě, kam jsem si původně myslel že dojedu parkoval terénní vůz Nature Trekking a tak jsem tušil, že na kopec se někdo vypravil přede mnou. Cesta až na kopec je velmi dobře značená a v horních partiích velmi kluzká, což je nebezpečné v pár místech kde se sejde strmý svah a bláto a zde je nutné se držet kořenů, větví a počítat s tím, že pojedete skluzem. Pod vrcholem jsem potkal živá lidská stvoření, popovídali jsme si o našem společném hobby – zdolávání nejvyšších hor zemí světa. Milé setkání „na konci světa“ s člověkem, který již překonal magickou 100. Z vrcholu nic hezkého neuvidíte, kopec je zarostlý a i po cestě z kopce se téměř nevyskytují místa s výhledem. Na vrcholu jsem nabral sil, přežil několik vln deště a užil si chvíli klidu ve výšce 940-941. Cesta zpět se stávala po dešti horší, mokro mi nevadilo a ocenil jsem, že jsem se na výstup vydal v koupacích trenkách a jen mi začal vadit nedostatek vody (příště si nechám lahev vody v káře nebo na cestě). Jízda z kopce dolů byla adrenalinová a já se zpětně divil, že ty hrůzy do kopce jsem zvládl v Suzuki Fronx bez 4WD. Po příjezdu na ubytování jsem dal sprchu, šel se odměnit do nedalekého street food restaurantu a poté začala očista a sušení oblečení a obuvi. Boty prožívají klinickou smrt a je jisté, že se mnou zpět nepojedou.

Co na závěr ? Již před cestou jsem si nastudoval, že na Trinidadu se vyskytuje nejjedovatější strom planety Mancinela obecná a nesmíte pod ním v dešti ani stát, natož se ho dotýkat nebo jíst jeho hezké plody. To není vše. Smrtelně jedovatí hadi (křovináři a korálovci), jedovaté žáby a stonožky/housenky a do toho hmyz s horečkou dengue. Naštěstí na kopci nežijí živočichové, kteří se vyskytují na Trinidadu a jsou nebezpeční – krokodýl (kajman), rejnoci a žraloci. No nic …. jdu na pláž.

Cerro del Aripo – 941 m n. m. (GPS: 10.7295683N, 61.2435683W)