Mount Saint Catherine – blátem až na vrchol Grenady

Po zdolání nejvyššího vrcholu Trinidadu jsem se přesunul letadélkem ATR72 na vedlejší ostrov Grenada. Odlet byl lehce adrenalinový, protože na letence jsem měl odletovou bránu 14, stejné číslo bylo zobrazeno na odletové tabuli, ale let nakonec odlétal z brány 11 na které svítilo, že je brána zavřená a nebyl tam uveden žádný let. Po přistání jsem převzal baby-auto Suziki Ignis, prostudoval předpověď počasí na následující dva dny. Oba dny mělo být na vrcholu lehce zataženo a kolem oběda mělo začít pršet, druhý den byl méně deštivý přes poledne, ale večer měly přijít větší srážky a tak jsem se rozhodl, že zahodím notebook a osobní věci v ubytování po cestě na kopec. Výstup na kopec není zcela jednoduchý a prý po deštích je plný klouzavého bláta. Já výstup začal pozdě, až okolo 11h, sebou jsem si vzal čelovku, ale zpětně bych nechtěl sestupovat za tmy (zejména pro poslední 1km trasy to není dobrý nápad). Zaparkoval jsem auto na konci betonové silnice ve vesnici Mount Horne a vydal se do kopce po trase značené v mapy.cz. na trasu dlouhou pouhých 4,1km jednosměrně, s převýšením 609 metrů. V polovině trasy jsem si odlehčil, ukryl jsem jednu lahev vody pro cestu zpět, nechtělo se mi ji vláčet do kopce a očekával jsem příděl vody z nebe. Voda z nebe nakonec nepřišla, bylo sice zataženo, ale příjemně foukalo. V druhé půli cesty jsem brzy rezignoval na suché boty, občas se bořil po kotníky a musel jsem si více zavázat tkaničky, jinak hrozilo, že půjdu bos a boty zůstanou uvězněny v mlaskavém a hlubokém blátě. Do cíle mi chybělo posledních 900m a zde došlo k výraznému zpomalení chůze, zvýšil se sklon, ale bláto zůstávalo. Od kořene ke kořeni, od větve k větvičce, po kolenou, plazením a stále vzhůru. Nejhorší úsek začíná v posledních 30 minutách cesty, kde jsou natažena tři lana. Já bohužel první lano neviděl, protože bylo ukryto v rostlinách po mé pravé ruce. Po levé ruce byl kolmý svah plný vegetace, úzká blátivá římsa se na chvíli téměř ztrácela a já dostal nápad, že cesta určitě vede o cca 1m níže po vrcholu zeleně (zpětně hodnotím únosnost zeleně na max 10 kg na stopu). Byl to hodně blbý nápad a já se začal po centimetrech propadat po kolmém zarostlém svahu, ruce se snažily něčeho zachytit, ale několik desítek sekund jsem byl rád za to, že jsem hájil remízu. Zde jsem si uvědomil, že opravdu musím zhubnout a nabrat síly, abych byl jako Tarzan. Při opakovaném hledání kořene, který unese moje tělo jsem nahmatal divný měkký kořen, ulovil jsem fixní lano a byl zachráněn. Pro ty, kteří budou pokračovat v „mých šlépějích“ doporučuji, aby v místě, kde si nebudou jisti bezpečností trasy začali hledat toto skryté lano. Další dvě lana neminete a hodně vám pomohou zejména při sestupu a za blátivého terénu či za deště. Na vrcholu hodně foukalo a stalo se neuvěřitelné, byla mi zima. Nejvyšší vrchol Grenady se jmenuje hora Svaté Kateřiny, dosahuje výšky 840 m n. m. a často je utopen v oblačnosti. Dal jsem si pár loků koly, pokochal se vrcholovou skládkou, vyfotil si vysílač a vydal se na cestu zpět. Vrcholové partie jsou extrémně zarostlé a já se během 100m ztratil a najít správnou cestu trvalo několik minut, ale stálo to extrémně sil a platí zde pravidlo, jak se cesta nečekaně zhorší, tak jdete špatně. Cestou dolů jsem pochopil, že na kopci asi dlouho nikdo nebyl, protože za mnou zůstávaly stopy jako po traktoru, který sklouzl ze svahu. Občas jsem jel i pár metrů, sem tam jsem jel po nohou, místy po zádech či zadnici. Během hodiny se ze mne stala bytost obalená blátem, podrápaná, urval jsem si i řemínek od hodinek. Po cestě zpět jsem ocenil ukrytou vodu a před nástupem do vozidla jsem musel gumovými koberečky vystlat sedadlo řidiče. Trasu jsem zvládl v super čase a na nocoviště dorazil na světla. Při návratu na ubytování jsem potkal majitelku Sofii a bylo na ní poznat, že takového hosta ještě neměla. Půjčila mi kartáč a já se snažil majoritní bláto dostat z bot, oblečení i těla pod venkovním kohoutkem s vodou. Až druhá fáze očisty proběhla v mém apartmánu. Podrápaný, unavený a čistý jsem se seznámil s mými sousedy, britskými manžely na dovolené a společně jsme povečeřeli. Vynikající jídlo, krásné ubytování Big Sky Lodge za velmi dobrou cenu, skvělé hostitelky Ingrid a Sofia a k tomu super sousedé, to si zaslouží reklamu a snad se mi podaří sem vrátit na klidný pobyt bez blátivých zážitků. Pod apartmánem byla krásná pláž s rodinnou víkendovou atmosférou, dal jsem si místní pivo za 35kč, usnul a kdyby mne neprobudil přívalový liják trvající cca 5minut, tak bych spal a spal.

Na poslední noc jsem se přesunul blízko letiště, neboť jsem nechtěl riskovat jízdu za tmy nebo ranní zácpy. Ubytoval jsem se relativně blízko vyhlášené pláže Grand Anse Beach a z apartmánů pana Finche jsem si udělal udržovací procházku na pláž. Chtěl jsem si dát místní specialitu „roti“, ale dva pokusy nevyšly neb buď měli v sobotu zavřeno a nebo měli jen kuře s rýží. Na pláži jsem sledoval místní hráče pingpongu, poradil jim co dělají špatně, dal si jeden místní rum a před setměním jsem se pokusil ulovit něco k jídlu. Nakonec jsem po cestě do apartmánu našel kubánskou pouliční restauraci Little Havana a tak jsem tam zamířil. Vývěsní štít jsem našel, ale obsluha přiznala, že restauraci převzali a nabízejí jamajská jídla. Majitelka pocházela z Austrálie, ostatní personál z jamajky a to vše na ostrově Grenada. Dal jsem si nakládané vepřové maso a jamajskou specialitu s názvem festivals.

Reklama 1 – ubytování: Big Sky Lodge a Finch Apartments
Reklama 2 – autopůjčovna: J&B Auto Rentals

Mount Saint Catherine – 840 m n. m. (GPS: 12.1625150N, 61.6750036W)