Tobago – pokus o zdolání nejvyššího bodu ostrova

Po výstupu na nejvyšší horu Trinidadu a krutém výstupu na nejvyšší horu Grednady jsem se vrátil na ostrov Tobago. Paradoxně až na tomto ostrově se mi podařilo sehnat za příjemný peníz opravdu terénní vozidlo. Suzuki Jimny by se mi hodila více na předchozích cestách za nejvyšším vrcholem, ale oceníte ji i na Tobagu, neboť můžete rychleji přejíždět retardéry, nemusíte objíždět každou díru a když se vás někdo snaží vytlačit ze silnice, tak máte stále větší šanci, že zůstanete kolečky směrem dolů. Jízda v Jimny je oproti normálním autům atrakce, kára se více naklání, zajímavě drží a nedrží směr …… prostě furt plavete. Auto jsem převzal na letišti během pár minut a během chvilky byl v ubytování, kde mi byly zanechány klíče od apartmánu č.3 ve dveřích. Pozdravil jsem německé sousedy, naházel si věci na výstup do vozu, po cestě zakoupil pár lahví vody a jen na hlavní hřeben do národního parku Main Ridge Forest Reserve. Můj velký rádce Jaro v mapách nalezl bod, který je nejvyšším bodem ostrova Tobago, ale nevede k němu stezka zakreslená v mapách. Z veřejných zdrojů se dočtete, že nejvyšší horou ostrova je Pigeon Peak s výškou 540 -550 m n. m. Nicméně Jarovi se podařilo pečlivým studiem nad mapovými podklady, za podpory borovičky tekuté, identifikovat oblast s výškou nad 570 m n. m. Jaro nalezl, já snad zdolám, dokonalý SK-CZ tým. Jedno jest nad slunce eklatantní a to údaj, že na výstupový bod se dostanete po nejvýše položené silnici na ostrově. Zaparkovat se dá u veliké dřevěné stavby, naleznete zde velký model pohoří a milou hlídačku, která se o nic nezajímá a kdyby ji ukradli, tak jí to bude ukradené alias fuk. Startovací bod i cílový bod jsem tedy měl a rozhodl se jít do akce napřímo, čímž jsem si na první hodinu zavařil. Na mapy.cz vše vypadá jednoduše a zkratka se nabízí, v praxi jsem se dostal do extrémně svažitého terénu, zářez vedle zářezu a do toho potok. Namísto toho, aby človek pozvolna nabíral výšku a blížil se k cíli, tak jsem bojoval s kluzkým bahnem, kořeny a do toho jsem objevil i zajímavou trávu, která vám přeřízne prst jako žiletka. Jen překonat ten potůček bylo velké dobrodružství, srázy pro cvičenou horskou kozu a když už se dostanete dolů, tak se musít brodit směrem od budoucího cíle, protože jinde se nevyhrabete nahoru. Trvalo to déle než hodinu, než jsem se dostal na ten správný hřeben a cca ve 2/3 trasy najednou ……. pěšina, cestička jako malovaná. Touto cestou jsem došel až na nejvyšší bod Tobaga. Provedl jsem několik měření výšky, zaznamenal skutečnou polohu vrcholu neb nejvyšší bod se v praxi nacházel cca 60m od vrcholu odhadnutého dle souřadnic. Výhledy nula, výška nadmořská stanovena na 580 metrů. Cestou zpět jsem šel po pěšině, provedl záznam trasy pro budoucí turisty vrcholáře a také pochopil, že kdybych do „lesa“ vlezl o pár desítek metrů níže, první část trasy se producíroval lesem kolem silnice, tak bych si ušetřil odřeniny, řezné rány a další produkty dobrodružného zážitku. Naštěstí mne nic nesežralo, nepokousalo, neuškrtilo a snad i v těle mi teď nekoluje něco likvidačního.

Druhý den jsem si uvědomil, že na vrcholu Tobaga nic není a proč bod decentně neoznačit. Sebou jsem měl vlajku „michalzhor.cz“ a bylo rozhodnuto. Navíc cesta k vrcholu byla z 90% stejná jako cesta na pláž Englishmans Bay a zde jsem si chtěl zaplavat a dát jedno ledem chlazené. Zaparkoval jsem zase u vstupu do vrcholové chajdy a zde mne hned po zaparkování kontaktoval nějaký místní pracovník parku a nabízel mi treky do přírody. Jsem chudý student univerzity pátého věku, nemám čas na dlouhé treky a jdu se přece jen podívat na tu jejich prázdnou boudu. Využil jsem stín a dřevěnou lavici se stolem, dopil džus a čekal na okamžik kdy velký muž nastartuje své ještě větší terénní vozidlo a odjede. Nic, nic a nic, průběžně si chodil povídat s místní hlídačkou/uvaděčkou, která hlídala prázdnou dřevěnici a kousala se nudou. Po neskutečných 15 minutách jsem šel k mému vozu, obul si zcela mokré boty, oblékl tričko s 50% bahenním vzorem a vydal se směrem ke vstupu do lesa. Naštěstí vstup byl za zatáčkou nebo jsem toho muže nezajímal, ale nikdo mne nepronásledoval. Nevím, zda je vstup do parku možný a třeba to někdo zjistí a napíše. Na vrcholu jsem byl za chvíli, výška stále 580 m n. m. Chtěl jsem pověsit na strom v nejvyšším bodě bezejmenného kopce, ale v parku nenaleznete drátek či provázek, tudíž jsem musel obětovat jednu tkaničku. Zkusil jsem několik způsobů kam umístit vlajku, nechtěl jsem, aby tkanička zarostla do kmene a tak nakonec zvolil volné pověšení. Rychle zpět, naskočit do vozu a z kopce dolů. Na konci parku stál u značky muž-hlídač, ale zjevně jsem ho po odmítnutí průvodcovských služeb přestal zajímat. Boty, trenky, tričko i tělo jsem zbavil hnusů ve vlnách před hospodou v zálivu Englishmans Bay. Jedno pivo, vysušit a jel jsem natankovat a na večeři. Konečně jsem si dal zase místní jídlo a musím konstatovat, že umí použít koření, zeleninu i ovoce …… ráj v hubě.

Je poslední den, jdu na pláž Store Bay Beach, neboť ta se nachází 4 minuty chůze od letiště. Den předem jsem si domluvil s velkým kámošem Dimplim zapůjčení lehátka a slunečníku za férové peníze (30% turistické taxy dle zjištění po netu) a tak zde prožiji poslední hodiny před odletem. U pláže jsou převlékárny, WC, sprchy a stánky s jídlem, pitím a různými nepotřebnostmi pro život a k vodním radovánkám. Uteklo to a ty tři vrcholy, Trinidad/Tobago a Grenada a vše prožité se mi vrylo pod kůži.

Reklama 1 – tip na ubytování: Serenity Apartments
Reklama 2 – tip na půjčovnu aut: TaylorsAutoRentals

Tobago nej bod – 580 m n.m. (GPS: 11°16’39.304″N, 60°37’41.867″W)