Seychely – vrcholová trojka

Před měsícem mi začaly docházet upozornění na mail, že lze výhodně zakoupit letenky na Seychely. Tuto oblast světa jsem dokázal sotva vyhledat na mém kancelářském rotačním elipsoidu zvaném glóbus. Ve hře byly převážně dva směry letu a oba z Vídně. První přes Abu Dhabí (Austrian Airlines) a druhý přes Addis Abbebu (Ethiopian Airlines). Zvítězila levnější a kratší varianta s přestupem v Etiopii. Lety bez problémů, chrápání médium, jídlo i pití super a cestování lehce narušil můj soused, jehož vůně byla vskutku exotická. Naštěstí se tak stalo u kratšího letu (4h) a vnitřní klimatizace letadla fungovala na 100%.

Seychelskou republiku naleznete jižně od rovníku, v oblasti západní Afriky a skládá se z 115 malých ostrovů (prý na ploše 1100x800km, nekrokoval jsem to). Ostrovy jsou dvojího druhu a oblastí zájmu turistů jsou tzv. Vnitřní Seychelské ostrovy, které reprezentuje „velká“ trojice ostrovů tvořených masivními žulovými skalisky – ostrovy Mahé, Praslin a LaDigue. Vnější ostrovy jsou typickými korálovými atoly, postrádají zdroje pitné vody a žije zde údajně jen 2% obyvatelstva. Ze 115 ostrovů je obydleno pouze 33 a 80% seychelského obyvatelstva žije na ostrově Mahé. Hlavní ostrovy jsou hornaté, hustě zelené a v některých partiích je nutným kamarádem vynález pana Mačety.

Tři ostrovy, tři nej vrcholy, výzva v čase, kdy v České republice padá sníh, doprava kolabuje a jediným společným průnikem je rum. Zde do koktejlů a doma do grogu.

Na první kopec, nejvyšší vrchol ostrova Mahé, je povinný místní vůdce a platí se vstupné 250 seychelských rupií. Na den výstupu nebylo hlášeno dobré počasí, ale den před startem se vše proměnilo a počasí nakonec na výstupu vyšlo na jedničku, což byla výhra, neboť některé partie jít v lijáku by znamenalo padat či klouzat déle, hlouběji a tělesná schránka by utrpěla víc než za slunného dne. Vůdce Alvin po cestě ulovil místního hada, jednu z nejmenších žab na světě a předal plno informací o fauně a flóře Seychel. Studie z 90. let tvrdí, že na ostrovech se vyskytuje hromada endemitů – 75 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů ptáků, 3 druhy savců, 30 druhů obojživelníků a plazů a několik stovek druhů bezobratlých. Ostrov je bezpečný, nevyskytuje se zde žádný turistický zabiják v podobě šelmy, ultrajedovatého hada či pavouka a na kopci vás žralok nepřekvapí. Vrcholové partie jsme zdolali, výhled do dáli se omezil na krátká okna, kdy člověk uviděl hustou zelenou krajinu pod sebou. Na vrcholu se turisté fotí u tyče s vlajkou a tak jsme také učinili. S Alvinem jsme měli dohodnuto, že zkusíme najít cestu na pravý – hlavni vrchol kopce Morne Seychellois, který se nachází cca 250 metrů vzdušnou čarou. Pokus jsme učinili, mačety jsme neměli, poškrábání jsme byli již dostatečně a na hlavním vrcholu dle mého studia není nic zajímavého. Navíc se zhoršovalo počasí, výhledy nulové a nechtělo se mi jít z kopce v dešti. Cestou dolů mi párkrát zmizela noha do díry, ujel jsem na větvi či po kořenech stromů, ale nejhorším zážitkem je, když se chytíte větve, ze které trčí až 50mm ostny a nebo kapradiny, která má okraje jak list pily. Modrou krev nemám, to jsem si zase ověřil. S řezy na těle, to se koupe v moři vesele …… au.

REKLAMA 1: kontakt na seychelského vůdce a príma chlapa: Alvin Bonnelame +2482620678
REKLAMA 2: super ubytování na Mahé: Chez Julie

Den po zdolání vrcholu ostrova Mahé jsem chtěl zdolat nejvyšší vrchol turisty velmi vyhledávaného ostrova La Digue. Na tento maličký ostrov se dostanete pouze lodí, nejčastěji trajektem z Mahé nebo z Praslinu. Na lodi z Mahé na LaDigue si můžete zakoupit jízdenku ve třech třídách, ale za mne bohatě dostačuje nejnižší tarif v podpalubí a já po cestě trvající 1h45min vyřídil pracovní povinnosti. Na ostrově LaDigue jezdí 90% lidi na kole, 9% chodí pěšky a 1% sedí v hospodě a nepohnou se. Po vystoupení z lodi musíte odolat naháněčům a kolo si zápůjčíte i se zámkem v některé z mnoha půjčoven. Jen nahlásíte, kde budete nocovat, zaplatíte přiměřenou částku a jedete. Kdo čeká kolo ve 100% stavu, ten bude zklamaný. Kdo čeká dobrodružství, ten bude nadšený. Kola trpí v mořském prostředí, písek jim nedělá dobře a tak přehazovačka přehazuje občas chaoticky, vidlice pruží dle nálady, ale stroj opatřený košíkem je nutností pro poznávání pláží tohoto úžasného ostrova. Krásné pláže, kokosy i koktejly, pouliční jídlo….. kdo by přes den lezl na kopec. Nikdo! Na kopec jsem se rozhodl vydat za tmy, na kole a s čelovkou na hlavě. Původně jsem se chtěl zeptat majitelky mého ubytování, slečny Kami, zda brzy ráno bude brána do areálu otevřená, ale tuto trapnost jsem nezažil, stihl jsem si všimnout, že vstup není opatřen vraty a není tak co zamykat. Dvě třetiny cesty bylo možné jet na kole a ušetřil jsem si hodně času. Pod vrcholem je vyhlídková restaurace a pod ní jsem bicykl přikurtoval ke svodidlům a pokračoval pěšky. Východ slunce mi utekl o 10minut, výhledy stály za to utrpení a já pochopil, že jsem si měl vzít vodu. Nejvyšší vrchol ostrova La Digue se jmenuje Nid d’Aigle či Belle Vue a můžete se kochat výhledy z výšky 333 metrů nad mořem. Jízda dolů z kopce na kole s brzdami po smrti byla velký adrenalin a čekal jsem kdy se roztaví plášť pneu nebo já opustím trať a skončím v některé z místních zahrádek mezi želvami. Nepřejel jsem žádnou želvu, ani slepici a stihl úžasnou snídani od Kami v jejím ubytování s názvem Island Bungalow.

REKLAMA: Island Bungalow (já bral přes booking s dost dobrou slevou)

Po snídani jsem odšlapal trasu trvající čtyři minuty, vrátil kolo a vyměnil si vouchery za palubní lístky na loď jezdící mezi ostrovem LaDigue a Praslin. Transfer mezi ostrovy zabere 15 minut a na lodi jsou si všichni pasažéři rovni, neexistuje dělení do tříd. Na ostrově Praslin jsem se rozhodl zdolat jen kopec, podívat se na místní endemický mořský kokos, neboť bych si musel půjčit vozidlo a také disponovat větším přídělem času. Po vystoupení z trajektu mi bylo jasné, že se chci zbavit batohu a tak jsem si na mapě našel prodejnu potravin. Jmenovala se Happy Mart a já byl taky dost happy, že místní majitel neměl nic proti tomu, že si odložím věci v rohu jeho prodejny. Nejvyšší kopec ostrova leží v rezervaci a musíte si zakoupit vstupenku dle stezky na kterou jdete. V mapách od mapy.cz jsem nalezl první pěšinu, která vede na kopec, ale zde mi bylo sděleno, že tato cesta je zavřená a musím od hlavní brány, tudíž jsem musel jít po silnici do kopce dalších 800 metrů. Vstup na kopec stojí 100 rupií, cesta je udržovaná a aby se lidé neváleli po zemi, tak je na cestě položená protiskluzová síť (dobrý nápad). Nejvyšší bod ostrova Praslin se jmenuje Praslin (ve starých mapách značen jako Fond Azore) a sahá do výše 350 m n.m. I zde platí, že hlavní vrchol kopce je cca 400 metrů bokem od turistického vrcholu, ale cedule upozorňují, že se nemá chodit mimo stezky a já se nechtěl prát s vegetací. Na turistickém vrcholu stojí dvouúrovňová rozhledna, výhledy byly úžasné a výjimečně jsem byl i zásoben vodou. Po cestě dolů jsem prozkoumal mořské kokosy a vše oslavil v úschovně zavazadel drinkem s rumem Takamaka a místním ciderem Pomalá želva. Jeden den, dva vrcholy ! a trajektem zpět na Mahé.

Na hlavním ostrově Mahé je plno pěkných pláži, ve vodě krásné ryby, voda teplá a počasí ideální na nicnedělání. Jsa aktivní týpek, zanechal jsem zdolávání vrcholů a prozkoumal místní fabriku na výrobu rumů Takamaka. Komentovaná prohlídka v 11, 13 a 15:00 je zdarma, dokoupit si můžete ochutnávku rumů (buď 6 rumů standard nebo 2 rumy exkluziv). Já se mám i rád, koupil jsme si ochutnávku, dostal na ruku gumový pásek s nápisem Takamaka a prvních 6 rumů jsme zažil se skupinkou nějakého zájezdu. Pak začala se zpožděním prohlídka a po prohlídce jsem byl vyzván, ať si vyberu zda chci 6 rumů nebo 2 rumy. Fakt dalších 6 rumů ne! Vyzkoušel jsem nakonec tři výběrové rumy a dozvěděl se, že jeden z nich zraje v dubových sudech z České republiky. Když se řekne rum, napadne člověka pivo a tak jsem se posunul do nedalekého, nově otevřeného pivovaru Zil Kreol. Bohužel na čepu měli jen ležák a pivo typu stout, které nemám rád. Pivo si můžete dát do sklenice velikosti LaDigue (pidipivo) nebo velikosti Mahé (skoropulůllitr). Pitelné, ale s ohledem na cenu a kvalitu místního piva, aktuální nedostupnost piva typu IPA na čepu, jsem se rozhodl, že jedno pivo stačilo a jdu si ulovit večeři v podobě tuňáka s kreolskou omáčkou. Na ostrově je mimochodem jedna z největších světových konzerváren tuňáka, ale čerstvý tuňák k večeři byl dokonalou tečkou dne.

Co dodat ? Doporučuji každému ulovit letenku za dobrý peníz. Ubytování si seženete levněji než na Slovensku, jídlo si koupíte v pouličních stáncích za ekvivalent 4 eura a rozhodně nezhubnete. Kdo má čas, může využívat karty pro autobusovou dopravu, která je taky velmi levná. Údajně je drahé taxi a jídla v restauracích, ale já tyto dvě aktivity vynechal.

ostrov Mahé – vrchol Morne Seychellois 905 m n. m.s