Od výletu TTG alias Trinidad-Tobago-Grenada jsem se držel hodně při zemi, nepoletoval po světě letadlem, ale snažil se upracovat. Navíc trasy do zajímavých zemí využívají přestupní letiště, které se staly součástí válečné zóny a tak jsem jen snil. V druhé půli dubna mne z letargie vytrhla nabídka cestovní kanceláře Corendon a taky chuť tety Kateřiny a stréca Pavla zažít exotiku. Na Arubu/Curacao jsem letěl s nizozemskými TUI z Amsterdamu a i Corendon lítá z města kanálů, tulipánů a lehkých drog. Letenky z příBrna do Amsterdamu jsou evropsky přestřelené a tak jsem si užil 1100km za volantem a v Amsterdamu se podíval na výstavu tulipánů. Na výstavě jsem si zakoupil tulipánové pivo (kdo nevěří, tak na konci galérie foto) a večer ve městě jsem navštívil jednu z nejstarších hospod s názvem „In ‘t Aepjen“, která funguje od roku 1519. Název podniku se překládá jako „V Opicích“ a v minulosti sloužil jako ubytovací hostinec pro námořníky vracející se ze zámořských cest. Námořníci, kteří neměli peníze na zaplacení útraty za jídlo a nocleh, často majiteli platili živými opicemi, které si přivezli z exotických kolonií. Hlad jsem zahnal místní pouliční specialitou – megakornoutem hranolek.
Kam jsem to vlastně letenky ulovil ? Na Bonaire ! Karibský ostrov ležící v Malých Antilách přibližně 80 kilometrů severně od pobřeží Venezuely. Společně s ostrovy Aruba a Curaçao tvoří takzvané „ABC ostrovy“. Od roku 2011 má status speciálního správního obvodu Nizozemska. Ostrov je celosvětově proslulý jako „potápěčský ráj“ (Divers Paradise) a stal se vůbec první oficiální „Modrou destinací“ světa díky extrémnímu důrazu na ekologii a ochranu mořského prostředí. Název Bonaire pravděpodobně z pochází z jazyka původních obyvatel z kmene Caiquetio (odnož Arawaků), kteří na ostrově žili před příchodem Evropanů a slovo „Bonay“ znamená „Nízká země“ a to sedí !
Let s Corendon proběhl hladce a ani jsem si nestihl všimnout, že je to turecká nízkonákladovka, asi jsem skromnej. Po velmi dlouhé době jsem si nesháněl samostatně let a ubytování a tak vše bylo jednodušší a navíc jsem si zvolil „polopenzi“, která byla na místní poměry velmi výhodná. Ostrov Bonaire patří mezi drahé karibské ostrovy, každý cestující musí zaplatit příletovou taxu 75 USD a každý kdo chce šnorchlovat/potápět se, tak musí zaplatit 40 USD. Peníze z „vodovstupného“, které platí celý rok, jdou na údržbu korálových útesů a také na správu národního parku Washington Slagbaai , který tvoří významnou část ostrova (cca 20%). Nejvyšší bod ostrova se nachází uvnitř parku, na výstup musíte vyrazit před 12h a do parku se dostanete pouze s vyššími typy vozů. Vyšší pick-up je také delší pick-up a tak jsem při prvním couvacím manévru málem sundal zeď u restaurace našeho ubytování 🙂
Nejvyšší vrchol Bonairu se jmenuje Brandaris, na vrchol vede oficiální stezka Subí Brandaris Trail a výšlap trvá přibližně 45 až 90 minut podle kondice. Poslední třetina cesty vyžaduje mírné lezení po skalách a je nutné pomáhat si rukama. A původ názvu Brandaris ? Když nizozemští mořeplavci a kolonizátoři v 17. století mapovali Karibik, pojmenovali nejvyšší bod ostrova Bonaire právě po svém nejslavnějším domácím majáku (také Brandaris) a patronovi námořníků – po Svatém Brandanovi. Hora Brandaris tak sloužila lodím jako přirozený, zdaleka viditelný orientační bod (přírodní maják) při plavbě k ostrovu. Na vrcholu naleznete vrcholový obelisk (pozor, horní část je ulomena a má tendenci odpadnout ….. na nohu) a také se tam nachází krásné výhledy do lokálně zvlněné placky Bonaire z nadmořské výšky 241 metrů nad mořem. Já se po cestě nabodl na kaktus a také se mi podařilo dostat osten z kaktusu do měkké podrážky. Holt hrdinství sebou nese i kus bolesti.
Ostrov Bonaire je vyhlášeným rájem potápěčů, šnorchlistů a ani já jsem nedokázal odolat a pořídil si šnorchlovací masku. Zpětně to hodnotím jako velmi velmi velmi dobrý nápad neb tolik druhů ryb jsem na vlastní oči nikdy neviděl. Časem přidám video. Nejlepší šnorchlovací plochy se nachází v oblasti národního parku a my využili i výletu na Klein Bonaire, malý a zcela neobydlený korálový ostrov o rozloze přibližně 6 km2, který leží pouhých 800 metrů západně od hlavního města Kralendijk na hlavním ostrově Bonaire. Na ostrov se dostanete vodním taxíkem a náš kapitán po cestě zpět ulovil několik pěkných ryb. Na ostrově není nic, vůbec nic, takže vodu sebou a když říkám nic, vůbec nic, tak tam není ani stín, takže opalovací krém nebo se ponořit na pár hodin do vody.
Další zajímavostí ostrova je likér Cadushy. Unikátní, neonově zelený likér, který je považován za tekutý symbol ostrova Bonaire. Ještě nedávno se vyráběl z místního kaktusu Kadushi (Cereus repandus), který divoce roste po celém ostrově. Ačkoliv palírna The Cadushy Distillery staví svůj marketing a příběh na „kaktusovém likéru“ a kaktusové tradici ostrova, z legislativních a ekologických důvodů musela recepturu pro finální produkt upravit. Jeden domorodec mi dokonce říkal, že z tohoto kaktusu se dělá výborná, slizovitá polévka. Já na ostrově viděl jen mnoho plotů z kaktusů a také se mi nepodařilo ochutnat polévku z leguána.
Na jižní části ostrova se nacházejí solná pole a tak jsem si odvezl nejen velké solné krystaly, ale i zjištění proč jsou solná pole růžová. Jak se mořská voda působením slunce a větru odpařuje, její salinita stoupá nad 35 %. V takto agresivním prostředí přežijí pouze specifické mikroorganismy, které dávají vodě její unikátní barvu. Prvním z mikroorganismů je řasa Dunaliella salina, jednobuněčná mikrořasa produkuje obrovské množství beta-karotenu (červeno-oranžového pigmentu, který najdeme například v mrkvi). Pigment řase slouží jako přirozený „opalovací krém“, který ji chrání před spalujícím karibským sluncem. Druhým z mikroorganismů je Halobakterie a jejich buněčné membrány obsahují růžovo-červené pigmenty ze skupiny karotenoidů. Krást solné krystaly nemusíte, místní firma pochopila, že lepší než platit hlídače bude udělat dřevěnou bednu u silnice a jednou za čas tam dovézt lžici soli bagrem.
Na ostrově také uzříte symbol Bonaire, růžové plameňáky, kteří jsou růžoví protože ……. protože potravní řetězec. Řasami a halobakteriemi se živí žábronožky solné (drobní korýši), které se stanou růžovými piditvory a k jídlu si je vyhledávají plameňáci, kterým se karotenoidy ukládají v peří. Já si z ostrova neodvezl plameňáka, já jsem si koupil na památku bankovku 0 EUR, která se vyrábí na stejném papíru a ve stejné tiskárně jako se vyrábí originál eura. Dalším symbolem ostrova jsou oslové, na které narazíte všude neb dnes již nejsou potřeba na práci na solných polích nebo na plantážích Aloe Vera. Na ostrově existuje od roku 1993 i „Oslí azyl“ a můžete ho navštívit za 9USD.
Pro kompletní prozkoumání ostrova vám stačí pobyt čítající 5 dní, zápůjčka vozu s vyšším podvozkem (benzín stál cca 20 Kč/l, nafta 27 Kč/l) a nutností je potápěcí maska. Kdo chce poznat „evropský“ Karibik, udržovanou přírodu a ochutnat Cadushy, tak nechť neváhá a loví s Corendon.
Brandaris – 241 m n. m. (GPS: 12.2738783N, 68.3993453W)
Další pecky z Bonaire
Amsterdam
