Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Už praskají kosti, gabionová zídka roste

Michal Zhor 0

Chvíli jsem se odmlčel. Dílem díky tomu, že jsem držel lopatu, komponoval gabionové klece a tahal šutry od velikosti pštrosího vejce po velikost pštrosa (pštrosího chcípáka). Všichni víme co je míněno termínem “mezi mlýnskými kameny”. Já to i pocítil. Jeden megašutr nahoře, jeden dole a prst (ukazovák levé ruky) mezi kameny. Uslyšel jsem onen efekt “křupnutí” a protože výjimečně používám ochranné pracovní pomůcky (rukavice), tak jsem měl pocit, že je vše v ….. ale jo ….. měl jsem pocit, že je článek v prdeli (v kloubu oddělen). Nebyl. Krve dosti i přes rukavici, kostička se koukla ven (jo ! jsem z masa a kostí, robotizován) a já tušil, že mimo plán se kouknu do špitálu. Fotky prstu s dírou a krví sem nedám, původně jsem chtěl, ale nejsme bulvár a kdekdo si umí představit modrou krev (atrament). Sbalili jsme věci a jelo se směr Brno. Ve špitále jsem potkal plno simulantů (nazdar Dejve D. :-)), zaplatil 90Kč v úrazovce, ztratil pár hodin, ale udělali mi rentgen. Doktor i sestřička v pohodě, nezávidím jim pacoše a ani sebe. Snažil jsem se neotravovat a po 17 hodinách (falešná hyperbola – viz. ČJ) jsem měl v těle už jen soudržné součástky, dostal jsem hockey stehy a šel jsem zaplatit parking 120 vočí (chudák pacient, kterému se nepodaří dát procedury rychle a pak ho semelou). Když už jsem musel nečekaně do Šalingradu, tak jsem vyrafl jeden komerční byznys, navštívil stavbu, okoukl nepěknosti průmyslové haly a mazal obloukem zpět na Vysočinu k zídce. Ráno start u lopaty 5:30 ! jinak si dám vytýkací řízení !

Píseň tematická – Kost v těle

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *