Před mnoha lety bych si nedokázal ani představit, že se probudím po půlnoci, sbalím si půl věcí, přejedu do kanclu, sbalím si další půlku věcí a za pár hodin jsem v Dánsku, kde nevím jak se budu dopravovat, půjčím si tam kolo a na něm v únoru ujedu 50km+ a zdolám tři nej vrcholy dánské placky.
Takže jsem se za cca 200kč zjevil na dánském letišti Billund a vygůglil si kudy k lokalitě, ve které se nahromadily tři K170ky. Při přistání sleduji sníh a říkám si – ty vole, ty vole, ty chceš jet dnes na kole ? Jo und ANO. Zjistil jsem, že mi bus 43 asi frnkne (než ho najdu, to i želvy budou umírat stářím), nikam jsem nespíchal a tak jsem si šel odsednout na WéCko. Po úkonu jsem vyšel před halu a vidím, že bus 43 čeká. Zprdeleklika. Nastupuji, karty jim to nebere, ale umí pojmout eura. Jedu skoro prázdným busem do Vejle a tam mi má navazovat vlak. Neuvěřitelné. Koupím si lístek v jejich automatu neb dámy lístkoprodejkyně zde již vymřely a zase klika – vlak zrovna odjíždí směr Horsens. Paní cvaklístková mne tedy ještě slušně vykáže z první třídy mezi spodinu značenou Standard (nevadí, s-tandard je s-uper). Našel jsem si prodejnu kol v Horsens, která dle recenze i kolo umí půjčit (stránky zde má většina podnikatelů pouze v dánštině). Uvažoval jsem i o lehacím šlapadle, ale zpětně jsem rád, protože půjčený bicykl se podíval poprvé do hor, do lesa, do bažin. Majitel prodejny na mne spustil dánskou uvítačku a tak to prrrrrrr – nebudu se trápit neb dánsky se musím naučit ještě jedno slovíčko a budu umět první dánské slovo. Zeptal jsem zda bydlím někde v hotelu (nevypadal jsem jako místní bo jsem zarostlý, opálený z Itálie a hlavně mám na sobě jiné tepláky než místní kluci) a když jsem mu vysvětlil, že jen zdolám jejich tři nej hory, tak si mne vyhodnotil jako pako (protože tvrdil, že o žádných horách neví 🙂 ), vytáhl kolo s košíkem objemově na pořádnou picnic nálož a řekl mi ať jedu a stihnu se vrátit do 17h. Když jsem mu řekl, že mám trasu cca 50km, tak už nekroutil hlavou a loučil se smutným pohledem s kolem. Vsuvka: zažil jsem kulturní šok. Ten člověk mu půjčil kolo, nechtěl žádný doklad/zálohu a dokonce ani zaplatit za půjčení.
Šlápl jsem do pedálů a jel. Silnice sice lehce namrzlé, ale tak 90% cesty byly pruhy pro cyklisty nebo cyklostezka souběžná se silnicí. Tak se mi podařilo jet i na silnici u nás značené zeleně jako dálnice. Chvílemi zafoukalo, chvílemi sněžilo a tak jsem šlapal jako Olaf Ludwig před závodem Míru.
Nebudu to protahovat, zdolal jsem tyto vrcholy:
1) Møllehøjj – nejvyšší brdek Dánska s výškou 171 m.n.m. (prý 170,86), který se tyčí za malokapitalistickým nejednotným družstvem. Cesta k vrcholu vede podél drátu pod proudem, ale je to cesta podmáčená a tak jsem to vzal přes kravín. Cestou zpět jsem to zrovna u vchodu do kravína málem položil na něčem kluzkém/hnědém, krávy čučely a bučely a já si uvědomil, že by to byl vážně průšvih, protože bych smrdutý nemohl do letadla.
2) Ejer Bavnehøj – cca 250 m.n.m. od prvního mého vrcholu se nachází brdek (s výškou 170,35 m.n.m.), na kterém už mají Dánové rozhlednu (dříve tam bývala taková primitivo věž). Je tam čisto, sem tam šutr, socha a také piknik stoly jako na Møllehøjj. Na těch stolech je železné „cosi“ co nevím k čemu slouží.
3) Yding Skovhøj – byl mnoho let považován za nejvyšší vrchol Dánska a měl výšku 172,54 m.n.m., ALE – na vrcholu je z doby bronzové udělaná hromada a ta se nepočítá. Takže tento vrchol má 170,77 m – tedy o 9 cm méně. Vrchol se nachází hned u silnice, ale protože jsem uvěřil gůglmapám, tak jsem přisilniční zastavení považoval jako upoutávku na vrchol pro líné turisty. Zajel jsem si tedy ve výsledku nějaký ten km navíc, vstoupil na soukromý pozemek, lezl s bicyklem močály, prolézal pod větvemi a hledal. Pak mi to nedalo, pročetl jsem si recenze u gůglmapy a dočetl se, že nejsem první kdo se takto prošel, hledal a hledal.
Po zdolání vrcholů jsem šlápl do pedálů, zlomil zvonek a dojel v rekordním čase do prodejny. Majitel nic za půjčení nechtěl (stále jsem mile v šoku), ale protože jsem zlomil ten bejbyzvonek (plast asi zimou a lety zkřehl), tak jsem mu vnutil eura.
Pochopil jsem, proč se říká „pije jak Dán“, protože při návštěvě obchodu s potravinami jsem si chtěl koupit pivo. To bylo určitě 100 druhů piva (5 z ČR) a nakonec jsem si koupil vodu. Přiznám tedy i víno nás světových cyklistů s názvem BICICLETA – typ Pinot Noir. Nyní jsem se ubytoval v letištní hale, která se některým lidem v recenzích nezdá dost dobrá. Staré letiště Oděsa na vás, zlatý prciny.
Ahoj, pekný počin. Tlieskam. Pozerám, že okolo mlynského kameňa pribudli lavičky.
Ahoj, kdy jsi tam byl ? Ty lavičky se tvářily, že tam nejsou první rok 🙂 …… i když v tom vlhku se divím, že se nerozpadávají před očima.
Bol som tam 2010. Vrchol ako najvyšší v Dánsku bol zameraný 2002, tak to ešte bolo pomerne čerstvé, ani chodník pomedzi elektrické ohradníky nebol veľmi vyšliapaný.
Ahoj, já tam byl minulý týden. (fotky jak to tam teď vypadá viz na vrcholovce). Přímo na nejvyšším vrcholu byly postaveny 2 bivakovací „válendy“ – právě u těch stolů, na nichž jsou ty ocelové „neznámé zařízení“ – jsou tam na odkládání horkých hrnců, aby případní bivakující turisté nepropálili dřevěné stoly. (Chci vidět, kolik turistů tam už bivakovalo a něco vařilo několik metrů od kravína :-)) – možná tak kakao z čerstvě načepovaného mlíka). Nejhezčí vrchol Dánska jsi ale vynechal – Himmelbjerget byl kdysi považován za nejvyšší – má sice jen necelých 150 m, ale vypadá na první pohled jako skutečný horský vrchol – autem se tam nedostaneš a převýšení je přes 100m. Hlavně jdeš skutečným lesem a ne po poli posraném od krav. A na hoře je krásná rozhledna s kouzelnými výhledy (na rozdíl od té na parkovišti u 3 TOP170 vrcholů).
Ahoj Pavle, díky za příspěvek. Do Dánska se určitě ještě vrátím pracovně a tak třeba hodím oko na ten Himmlhergotkopec a u kravína si udělám špekáčky. Mrknu na vrcholovku, je celkem zajímavé sledovat jak se ty nejvyšší vrcholy mění (já si zatím zopakoval jen Moldávii a ta zaznamenala dost velkou proměnu). Ať ti to šlape, pěkné počasí a dobré lidi na trase (nebo ať je to na trase aspoň bez lidí 🙂 ) Michal