Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Grauspitz – velká špice v malém Lichtenštejnsku

Michal Zhor 0

Člověk si tak vymyslí cestu na Grossglockner, sežene lidi, objedná počasí. A pak se to začne sypat. Boudy obsazené, za den to nido nechce dát a já taky ne, protože není volno na přespání den pod kopcem. Když se k tomu přidá úmrtí vozu, tak dirigentem je improvizace. Cílem se tak stal na poslední chvíli nejvyšší vrchol skalnaté pidizemičky – Lichtenštejnska. S mým podpůrným týmem jsme zvolili výstup z lichtenštejnské vesničky Steg a protože nebylo kam spěchat, tak jsme odstartovali až po 8 ráno. Auto se dá parknout u modrého piknikovacího jezera Stausee Steg a následuje cesta okolo farmy a dále už jen krávy, krávy, krávy (ne kachny, kachny, kachny….. jako z CZ filmové klasiky). Štěstí na sviště jsme neměli a žádný se nenechal ulovit, tudíž vyhlášené sviští sádlo na kdovíjakou chorobu jsem zdarma nezískal. Po lesíku následovala nízká dřevina, sem tam travina (to vím, protože v tomto úseku jsem vůdcovsky ztratil cestu :-)) a pak šutry, více kamení, víc a víc do kopce až k hraničnímu šutru.

Od hraničního šutru se horolezec dostane na vrchol za chvíli. Jenže! On to není hlavní vrchol, je to předvrchol Hintergrauspitz (2574 m n. m.) ze kterého lze vidět cíl cesty Vordergrauspitz (2599 m n. m.) i 20 dioptriemi (prostě je blízko vzdušnou čarou). Na vedlejším vrcholu je velký kovový kříž, na hlavním vrcholu je tyčka ze žebírkové oceli.

Cituji z wikipedie:

Hora je vzhledem k obtížnosti přístupu poměrně málo navštěvována. O tom svědčí i vrcholová kniha, která, ač založená v roce 1992, byla v roce 2006 zaplněná pouze z jedné třetiny.

Ano. Do předvrcholu to byla sranda a koupačka v potu. Z předvrcholu na vrchol se musíte dostat sestupem do sedla s následným stoupáním. Jenže to klesání je spíše pro horolezce s lanem než pro turistu, hodně kamenů je nestabilních a když je šutr stabilní, tak se zlomí vejpůl zrovna v blbou chvíli. Tudíž tuto cestu lze doporučit pouze hodně hodně odvážným. Pro ostatní zůstává traverz pod sedlem, ale i zde to není rozhodně procházka a pád by skončil blbě nebo ještě hůř. Pro ty co chtějí dosáhnout vrcholu a neriskovat víc než je nutné, tak doporučuji výstup ze švýcarské strany.

Na vrcholu jsem sundal plenkové kalhotky Pampers, rozhlédl se do dáli a přišla mlha, že jsem viděl sotva na cestu. Ta se průběžně trhala a pod vrcholem čekal zase pařák.

Sestup jsem zakončil striptýzem s koupelí v ledovém jezeře a ve Vaduzu jsem si dal bílou vinnou polévku. Těch 28km v terénu jsem cítil ještě druhý den.

Děcka – mizím – do Řecka.

Pozn: přidám ještě širokoúhlé fotky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *