Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Smrk – hodně měkký vrchol s výhledem do smrků

Michal Zhor 0

Večer jsem měl v plánu vyrazit za tmy do vísky Petříkov, na kterou mám nehezké vzpomínky z doby základní školy. Byl jsem tam vyhnán na nějaký zimní víkend na lyže a protože jsem měl problém družit se s lidmi, vybavení i technika k lyžování tragédie, tak jsem si to moc neužil. Pamatuji si jedině, že tam byl tuším tzv. kotvičkový vlek (kotvičku dole zahákla obsluha, nahoře kotvička odpadla a lyžař si ji musel omotat kolem pasu a jet s ní). Kotvička měla na jedné straně železnou část, na druhé dřevěné sedátko a mezi tím provaz. Železná část držela na tažném laně ……. a občas ne moc dobře a to pak stálo za to …… jojo, dostal jsem pecku železem do hlavy asi 2x a stačilo mi to.

Nepoužívám ke vstávání budík, tělo si řekne a tak si řeklo až okolo 6h ráno. Tudíž jsem jel udělat ještě nějakou práci do kanclu, naházel věci do auta a jel do Vrbna pod Pradědem omrknout něco pracovního. Jednání šlo rychle, byla trocha času, ale cílovou ves jsem musel změnit. V obci Petříkov zrušili parkování (asi kvůli nákaze) a tak jsem našel startovní pozici v Horní Lipové a cestu na vrchol si chtěl prošpikovat návštěvou Lesního baru. Smolík. Bar zavřen a tak jsem do kopce šlapal bez občerstvení. Již dole bylo dost vlhko, šel jsem bahnem, potůčky. Vrcholové partie jsou navíc obklopeny přírodní památkou – rašeliništěm Malení. Zde mi bylo nepříjemně vlhko v obutí a měl jsem pocit, že nemůže být hůř.

A nyní úvod do teorie relativity. Jak relativní může být pocit velkého mokra.

Sem tam jsem došlápl na placku sněhu, sem tam jsem se vyhnul rašelinové kaluži a většinou jsem šel po travinách. Nikde nikdo, krok jako plno předchozích, došlápnu na travinu a …… mizím do rašeliny. Asi jsem necítil dno (fakt nevím, byl to fofr), každopádně jsem se zastavil o okraj batohem na zádech, prohnul se instinktivně dozadu co to šlo a z rašeliny se vytáhl. Na zemi se válející tůůůůrista, obalený rašelinou se začal smát. Vše jak od hoven, to ticho a před chvílí jsem trčel z trávy jak vodní hřib. V batohu jsem měl notebook (aby mi ho z auta někdo nevytáhl) a protože i bágl se dostal do vody, tak jsem se loučil s daty, které jsem za poslední týdny nezálohoval. Proč je rašeliniště na vrcholu, to mi hlava nebere.

Po tomto extempore jsem dorazil na vrchol, udělal si fotky, čvachtal v bahnité cestě, nadále se smál té kalamitě dne. Naštěstí navigace je voděodolná a tak jsem nastavil nejrychlejší cestu dolů a přidal do kroku. Neměl jsem čelovku (nazdar PETZL v reklamaci), docházela mi baterka v mobilu a jedinou obavou bylo, že mi praskne ta moje šlacha nebo odejde koleno. Zátěžový test jsem přežil a došel na veřejné parkoviště, na kterém jsem zanechal auto. V době odchodu bylo parkoviště obsazeno pouze mým strojem, v době příchodu bylo na parkovišti několik vozů a protože zašlo slunce, tak jsem striptýz dal před diváky. Špinavej job.

Vrchol Smrk, nejvyšší horu Rychlebských hor patřících do Jesenické oblasti, dosahující výšky 1125 m n. m. jsem dal i s ponorem. V mapách najdete 1127 m n.m. (mapy.cz), i 1126 m n. m. (topomapy garmin), ale čert to vem.

GPS: 50.2295117N, 17.0339439E

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *