Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Kraví hora – dvojvýstup na Monte Bú

Michal Zhor 0

Hanba mne už pár týdnů fackovala, ve sbírce zvířecích kopců mi chyběl brněnský velikán ……… ano …… vrchol MonteBú. Oficiálně Kraví hora, kopec s městským parkem, hvězdárnou s planetáriem. Hrbol leží asi kilometr severozápadně od hradu Špilberk a se sousedním Žlutým kopcem je spojen mělkým sedlem v němž se nachází náměstí Míru s kostelem sv Augustina. Geomorfologicky patří Kraví hora do Bobravské vrchoviny, chodí si tam děti hrát a psi srát.

Já vopravdu, vole, jsem nepřijel na babetě do Prahy, nepřijel, vole. Petr Zvěřina – Vyvolení

Ano, ani já jsem nepřijel na babetě do Brna (strach mi to nedovolil, šlohli by mi ji natotata). Že bych dojel na elektrokoloběžce ……. ? Ani náhodou. Všude se povalující koloběžky jsou ohyzdné bradavice rozházené po ulicích měst trendo-strejdy/tetami. Kopec jsem zdolal pěšky, což mne stálo málem prdel (více níže, nenapadl mne agresivní stejnopohlavník). Večerní zdolávačka nebyla o klouzání, ranní byla hodně jiný kafe. Klouzalo to všude. U planetária mají meteostanici, hračky, dálkově naváděné dalekohledy umístěné na ocelových pódiích. Na tato pódia vedou kovové schody a ty navrhlo nějaké designové pako. Namísto ocelových roštů či nějaké jiné méně kluzné varianty jsou zhotoveny z ocelového hladkého plechu. Kdekdo by to zatajil, já to vybalím. V horní části schodiště při sestupu jsem si řekl „pozor, drž se ….. toto je o hubu“ ….. chytl jsem se zábradlí, udělal krok a byl to malý krok pro člověka, ale velký krok pro ….. skluz. Nešlo o hubu, šlo o prdel. Během zlomku sekundy jsem se seznámil se všemi schody od druhého horního níže. Kdybych se nedržel toho zábradlí, tak by úder hlavou o ostré hrany schodů hodně bolel. Co bych pro vás neudělal – pád jsem nafotil (a mobil nerozbil …. jen mi odletěl do sněhu).

Prohlédl jsem si broukoviště, biotopové jezírko, vodojemy. Zavzpomínal na dobu, kdy jsem v hogofogorestaurantu pro zlatý prciny s názvem MonteBú byl na degustačním rumovém menu, chodil se dívat na dcerku, jak se učí plavat v přilehlém plaveckém stadionu. Zastavil jsem se i u piknikového místa s grilem a opět se utvrdil v tom, že žijí mezi námi debílkové neb po sobě gril neuklidí a hlavně do nádoby na popel pod grilem nacpou petlahve, papíry (a to cca 2m vedle mají odpadkový koš). Ránu mezi oči a bordel nacpat do trenclí.

Také jsem si vzpomněl na moji velkou gymnaziální opilost, kdy jsem si ve městě dal burčák, pak pivo a v cukrárně na MonteBú to zazdil panáky (v té době jsem byl téměř abstinent a tento výstup byl anomálie). Pamatuji si, že cesta přes park Lužánky k domovu, obvykle trvající max. 10 minut, se protáhla na téměř 1,5 hodiny. Doma jsem otevřel dveře, sesunul se k zemi a dva dny nebyl schopen účasti na vzdělávacím procesu ústavu Jaroška.

Všiml jsem si jednoho módního nešvaru a tím je běh bez oděvu. Každého věc, ale co mi nejde pod vousy i když jsem oholen ? Lidé se obnažují pouze od pasu nahoru a dole se jim paří ….. chodidla v teniskách. Velmi nebezpečný je tento teplotní gradient – bylo pokusně ověřeno 156 studiemi na teplotním profilu grilovaného kuřete. Co mne však pobuřuje neskutečně ? Kde je rovnost pohlaví ? Kde je rovnost rasy ? Proč neběhají takto neoděné dívky ? Proč běhají jen běloby ? Kde máme běžkyně z Talalingapatamu ? ….. já vím, asi v Talalingapatamu. No nic – budu bojovat dál za rovnost pro všechny trenďáky !

Vrchol sahající do výšky 305 m n.m. jsem zdolal v noci i ráno. Nachází se u/pod atrakcí planetária (dle letecký mapy pod pódiem, ze kterého jsem prdelil), není zde ani nápis, ani tyč, ani kámen. Pod vrchol vedou tajemné dveře ……. copak tam asi je …… kdo se přidá …….. ???? 🙂

GPS: 49.2046178N, 16.5833333E

Noční výstup

Ranní výstup

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *