Kozí horka – bez piva v bufetu Na ztracence

Den jako malovaný a tak proč trpět jako slepice v kurníku. Jediný blízký zvířecí vrchol na dohled, pohled do mapy přinesl mnoho dalších cílů a najednou bylo jasné, že nohy čeká dvacítka kilometrů.

Policejní hlídky již z dáli poznaly, že jsem slušný člověk a tak jsem po chvíli jízdy bez lustrační zastávky zaparkoval u hřbitova v Moravanech. Jako první podcíl jsem prošel údolím, kde se nachází studánka Víly Vrbičky , ale ona je to taková studánka nestudánka ……. voda tam teče jen když jí člověk pomůže. Pokračoval jsem směrem k vrcholu dne, nezacházel si k torzu dálnice z dob Hitlera a odolal jsem i nelegálnímu zdolání vysílače. Vstoupil jsem do areálu vysílače, brána byla násilně zneškodněna předchozím narušitelem a já začal šplhat na vysílač. Asi v jedné třetině, jsem si uvědomil, že nejdu příkladem dcerám a čtenářům blogu, že si nemusím nic dokazovat a nečekaně jsem výstup brejkl. Stárnu :-). Pokračoval jsem do mírného kopce okolo vyhlídky na brněnské předměstí a zdolal nevýrazný vrchol – Kozí horku (356 m n. m.). Vrchol se nachází pár desítek metrů od horní hrany Želešického kamenolomu a tak jsem si udělal pěkné fotky z prapodivné železné konstrukce (posedu) přimontované ke stromu.

Výlet by měl mít cíl a mimo vrcholu se jím stalo občerstvení alias bufet Na ztracence u obce Nebovidy a nedaleký Anenský mlýn. V bufáči mi pivo neprodali a tak jsem zpět šel po druhé straně řeky Bobravy.

Z nejnižšího bodu u řeky Bobravy jsem to přes studánku Madla protáhl až na bod skoro nejvyšší a vyfuněl až ke kapli sv. Peregrina, která byla vystavěna roku 1863. Kaple byla prvním zastavením na pěších poutích věřících z Brna do Maria-Zell Rakousku. Po cestě jsem se dozvěděl, že nám dědu odvezla záchranka do špitálu a tak jsem se přimluvil u Peregrina.

Zpět jsem to vzal přes naučnou Bobrstezku Pohádkový potok a měl radost z dobrého výletu. Jen to jedno pivo chybělo 🙂