Dnes jsem neměl v plánu žádný kopec, dokonce ani návštěvu bufetů, ale člověk míní a ono se to vždy nějak semele. Po hodně dlouhé době jsem si dal párek v rohlíku a vypadal poněkud nefotogenicky. Zde se opět ukázalo, jak povrchní jsem tvor. Párek nebyl jako ze žurnálu, ale uvnitř…… duší delikatesa, mouka vonící masem s kyselinou benzoovou v plnotučné hořčici. Ano! Mohl bych si k tomu dát krajáč mléka či meduňkový čaj, ale já si dal 2ks piva Poutník.
Vstoupil do mne duch poutníka a já nejel přímo k mámě, ale dal jsem si zastávku na jednom brněnském kopci, který je znám díky nemocnici zvané Na Zluťáku/Žluťák. Kopec se jmenuje Žlutý kopec, na jeho vrcholu (ve výšce 330 m n. m.) naleznete za zubatým plotem veliký podzemní vodojem. Koukl jsem se na vodojem přes plot, zašel si do lesa na vyhlídku přes Wilsonův les a vrátil se k plotu. Dalo by se to překonat ? Dalo!
Po Žlutém kopci jsem v mapách uviděl studánky a skluzem se k nim i dostal. Nic moc. Takové kaskády blátivé, které mne dovedly až ke kurtům Na Rosničce (dříve nesla oblast název hřiště Pod lesem) . K této lokalitě mám krásné vzpomínky neb jsem tam se spolustudenty velkolepě oslavil zakončení studia. Pod tenisovými kurty se nachází skoro stoletá restaurace Rosnička (dříve U rosničky) a také Jurkovičova vila.
Slunce zapadlo a já ukončil krátký výlet do minulosti. Za přestupek omluva, ale holt občas to člověku nedá.