Jebel Jais – Spojené arabské emiráty

Neboť jak všichni znáte, s jídlem roste chuť, tak po zdolání nejvyššího bodu Kuvajtu jsme nelenili a do Spojených arabských emirátů se posunuli. Vrchol tohoto státu je problematicky dostupný s ohledem na to, že si zde sídlo nechal vystavět nějaký pán s hadrem na hlavě. Má tam heliport, boudy pro personál a zajisté i pro sebe a dokonce několik bran po obvodu x kilometrového plotu, přičemž některé nikam nevedou – končí u nich chodník a zejména, když z nich vyjdete, tak jste v Ománu. Objektivní překážky nás neodradily a tak po příletu na letiště do Abu Dhabí jsme převzali náš čtyřkolový koráb a vydali se na 2,5h cestu do hor. Na dálnici jsme se pohybovali po krátkém úseku s rychlostním limitem 140 km/h, avšak většina dálnice ho má mezi 110 a120 a majorita vozidel i jede touto rychlostí po perfektní dálnici s 4-8 pruhy jedním směrem. Klikaticemi jsme se dostali do hor, které jsou pro místní centrem zábavy, zábavy pro nás těžko pochopitelné. Jeden vedle druhého parkují v těsné blízkosti silnice a sedí zde u stanů, grilují, poslouchají hlasitou hudbu (a to i v hluboké noci) a kam chodí vykonávat lidské vyměšovací potřeby, to je mi záhadou. Podařilo se nám nalézt parkovací místo, výjimečně jsme se namazali krémem na opalování a vyrazili. Cestu vzhůru jsme volili z 50% ve volném terénu, mimo papalášovu silnici a nalezli jsme staré značení, vyhlídkové body i kamenné schody dnes již nepoužívaného turistického okruhu. Z recenzí jsem věděl, že cesta k vrcholovému cíli vede okolo vstupní brány do megarezidence a zde je většina horských nadšenců polapena a pak je ve hvězdách, zda bude nadšenec vyhoštěn ze soukromého pozemku či ze země. Tuto problematickou pasáž jsme se pokusili obejít zleva, což byl blbý nápad a pro další tůristy trousím cenné info, že lepší variantou a popravdě jedinou variantou je areál minout zprava. Museli jsme sice projít stanovým kempem, ale ten byl liduprázdný a tak jsme mazali do kopce se zapadajícím sluncem za prdelí. Nejdříve jsme zdolali nejvyšší horu SAE – západní vrchol hory Jebel Jais s nadmořskou výškou 1892 metrů a po ilegálním přechodu do Ománu jsme pokračovali k hlavnímu vrcholu hory Jebel Jais (1911 m n. m.). Sám nejvyšší stál při nás a my zvládli vystoupit na horu těsně před západem slunce. Vrchol hory v čase našeho příchodu byl okupován osly, vrcholový kříž nenalezen, ale jinak krása a po západu slunce i zima. Cestu dolů jsme mimo pár zkratek vedli po silnici, na hlavním hlídacím stanovišti dokonce fotobuňka u závory spustila reflektor, ale strážník se věnoval jiným věcem v boudě a nebezpečí nezaznamenal. Autem jsme se přesunuli k jednomu níže položenému parkovišti, zažili si zaslouženou večeři s nealko pivem i kadakem a po návratu k vozidlu zjistili, že okolo nás je plno stanů, světlomety světlo metají a hudba hraje na plný koule. Následoval přesun do nižších partií, zasunuli jsme se do spacáků a k ránu zjistili, že i zde nás místní obklíčili a stany natěsno postavili. Vskutku prapodivné kempování.

V SAE věci fungují a co mne překvapilo, tak cestou dolů po silnici za tmy jsme byli dotazováni, zda něco nepotřebujeme a dokonce nás jeden řidič posunul o 1km směrem k zasloužené večeři a spánku. Pokračujeme na nejdelší lanový sjezd Jebel Jais (maximálka prý až 160km/h, průměrná rychlost Michalazhor 105 km/h, délka sjezdu 2,83km), pak směrem Dubaj a zpět do Abu Dhabí. Pláže, mrakodrapy, luxus na který jsme zvyklí 🙂

EDIT: tak na Jebel Flight jsem se vrátil a maximální rychlost si změřil na Garmin hodinkách a dosáhl při „letu“ 177,4 km/h. Vzdušné!

Jebel Jais – západní vrchol – 1892 m n.m. (GPS:25.9537350N, 56.1806850E)