Litevský balvan jsem navštívil se skluzem mnoho hodin a tak tak že to bylo před setměním. Okolí klidné, uklizené jako v Bělorusku, ale pocitově vše volnější. Na tomto opět vnímám, že národy si mají držet své hranice, zvyky a tradice. Proběhl jsem se po okolí, nafotil pár snímků, okoukl nejvyšší bod Litvy – 294 m. n m. a dal se směrem na Polsko (přes Bělorusko vážně ne ! – navíc vízum mi platilo jen na jeden vstup a výstup). Zajímavostí litevské silnice je to, že její střední část je z asfaltu (zpevněná) a je široká na 1 vetší auto, po stranách je část udržovaná, štěrková (nezpevněná). V případě, že se vozy míjí, tak každý z vozů jede jednou půlkou vozu po nezpevněné části. Prakticky je to možné, protože hodně dopředu víte, že v protisměru jede auto – je to země placatá.
Litvu jsem nepoznal, nepojedl, nepopil, s lidmi mimo benzinky nepřišel do styku. Možná někdy příště.
