Po prvním výstupu jsem se díval na internetu do map, studoval pohoří a hory, letiště, města. Často sedíce v nudném kanclu, bílé stěny, prázdné stěny. Co tak si pořídit mapu ? Když mapu, tak obří mapu. Když mapu, tak zapichovací mapu. I transport do kanclu byla sranda. Zvolili jsme převoz největším vozidlem co užíváme – rodinný Traveller (bedna pro 7 lidí) a málem se tam mapa nevešla ani úhlopříčně. Dnes už visí přes rok, má v sobě špendlíky (bílé EU vrcholy, žluté zajímavé vrcholy). Označil jsem si všechny vrcholy, nejen ty již navštívené …… to si přece pamatuji 🙂
Mám radost – mám mapu ! Taková blbina a tolik radosti. Jak malej Jarda.
