Pátek třináctého jsem nekomentoval, pátek třináctého jsem umíral. Ale znovuzrození je na chvíli opět zde a tak hodím do placu vzpomínku na nedělní večer let osmdesátých.
Každou neděli večer šla v TV „Nedělní chvilka poezie“. Ty perly co tam byly nemohu hodnotit, jsem umělecky plochý a hlavně jsem se často nedostal k poslechu poezie. Umrtvila mne znělka. Znělka znamenající konec víkendových blbin na hřišti, na ulici a s rodiči. Blížila se škola !!! a pondělní ráno. Fuj.
Ale abych nebyl nelida, nadávkuji vám kousek poesie:
FRANTIŠEK GELLNER (1981 – 1914)
PERSPEKTIVA
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
