Nejvyšší horu evropské části Turecka Mahya Dağı (1030 m.n.m.) jsem přilepil k jednání v Istanbulu. Mimochodem, tuto horu Turci neznají, ale pohoří Strandža již ano. Vyfasoval jsem si offroadový Nissan Micra (navíc s automatem) a vydal se na cestu 247km, která dle navigace měla trvat 4h. Tak se i stalo.
Po cestě mne překvapilo, že jsem potkal jen asi dva malé výtluky ve vozovce. A také mne překvapily kolony a především dravost tureckých řidičů. Podjíždění, jízda na červenou, překračování rychlosti ….. bez toho to nejde.
Jak jsem se blížil k hoře, tak se z hustého deště stalo husté sněžení. S každou minutou další kousek sněhu na vozovce a tak u odbočky na vojenskou cestu k radaru jsem musel udělat strategické rozhodnutí. Pokud jsem chtěl zdolat vrchol, tak jsem ho musel neprodleně vyjet autem a snažit se to sklouznout dolů. Blázen. Skoro u radaru jsem se chtěl otočit a …… zapadl jsem. Následovala lustrace, svícení do obličeje, viděl jsem samopal. Nikomu nedoporučuji opakovat a já už podobné kopce škrtám z repertoáru. Vojáci vyhodnotili, že jsem pako co ve vánici zabloudilo, pomohli mi otočit káru a já to sjel (to byly sáně). Cestou zpět jsem stihl i fotit a nad ránem dal pár desítek minut spánku.
Selfie s vojákem a samopalem nemáš?
Ne, ne a ne.
Takové krásné ticho tady bylo 🙂