Do budky mi už přiletělo kdeco, navíc se tam vyšplhala myš a co mi chybělo byl vrabec a kos. Vrabčáka jsem nezahlédl v okolí budky jak je rok dlouhý. Ale kos, ten provokatér, ten si skákal po trávě a nic. Ne jeden, ale několik kosů a stále stejné návyky a hopsání. Jeden se mnou šel chůzí souběžnou, beze strachu 1m od nohy …… drzoun.
Přišly větší deště, tráva byla mokrá a to asi rozhodlo. Nechtěl si namočit podvozek, poskakovat v mokru a nepohrdl …….
Kosa tedy mám – radost tedy mám. A teď zase do hor, ornitologu bláznivej.
