Kdo nezažil, neuvěří. Po návratu z Afriky jsem jako mávnutím proutku ztrácel den za dnem sílu. Za 24 h jsem vždy udělal sotva pár kroků, většinu času jsem seděl. Pil jsem hodně čaje a modlil se, ať vše již skončí. Dohlédl jsem sotva pár metrů. Díky covidu se mi špatně dýchalo a jsem rád, že vše trvalo jen 6 dní. Sobota třináctého je 2x horší než pátek třináctého, ale dnes výjimka potvrdila pravidlo.
Nemoc jsem nelapl (nepřejícníci – neradujte se , vydržte), jsem zdráv jako sardinka v oleji, ale protože jsem uvědomělý, tak jsem 6 dní trpěl v samoizolaci/karanténě/ …… prostě hogofogo kriminál. Navíc by mne beztak nějaký ještě víc uvědomělý malíczek práskl a to by bylo dobře – jsem nebezpečí pro lidstvo a pro věčné zdraví.
Nuda. Velká nuda. Ale zase jsem si promyslel v tichu, klidu a pomaličku hodně věcí.
Tak nějak jsem stále nepřišel na chuť tomu, že bych mohl sjíždět filmy. Klobouk dolů před lidmi, kteří s radostí dojdou domů a víkend či večery protulení u televize. Já měl svíčku.
Naštěstí mne po návratu z výletu zavalila práce a tak jsem volal/skypoval/psal/bádal ……. abych se mohl v dnech dalších věnovat věcem konstruktivním až budovatelským, veselení a výletům.
Tak doufám lidi, že mne nakazíte ……. dobrou náladou 🙂 ….. já vás na tuty !
