Pico da Antónia – špice ostrova Santiago

Po zdolání nejvyššího bodu Kapverd, hory Fogo na ostrově Fogo, jsem se přesunul zpět na ostrov Santiago. Od starého známého autopůjčovače se mi nepodařilo sehnat lepší vozidlo a tak jsem pokračoval ve vraku, kterému svítila kontrolka brzd a kontrolka osvětlení. Kontrolky vem čert, ale ta kára byla tak nízká a retardéry z asfaltu či kostek (zvaných čiči-stone) tak vysoké, že jsem je musel přejíždět plazením. Pro ty, kteří se chtějí pohybovat na ostrově v počtu 4 lidé, chtějí mít plnou nádrž, těm doporučuji rozhodně jiné vozidlo než VW Polo. Velkým štěstím bylo, že toto vozidlo mělo vanu chráněnou plechem a tak jsem nezopakoval likvidaci vozu jako na ostrově Sao Jorge (Azory).

K výstupu se mi podařilo nečekaně dojet po kočičích hlavách až k vojenské základně, která se nachází u vrcholu Monte Tchota. Zde jsem zanechal modrý vrak pod dozorem vojáků kapverďáků, vydal se k vrcholu Monte Tchota (1041 m n. m.) a u něj se pokochal prvním výhledem na špici Pico da Antónia. Po vyhlídce následovalo klesání, obcházení masívu a bylo jasné, že cestou zpět bude tepleji a do kopce budu chcípat. Po značené cestě „STC2/STC14 Santiago trail“ jsem se dostal až na rozcestí kde pokračovala do kopce jen cesta „STC 2 Santiago trail“. Tato cestaa končila na předvrcholu ve výšce 1327 m n. m. a zde patrně končí většina turistů. Dále se mi nechtělo, stěny finální špice vypadaly nechutně a i na předvrchol se jde po suti, která místy teče pod nohami. K vrcholu Pico da Antonia mi chybělo 340 metrů vzdušnou čarou, výškový rozdíl mezi vrcholem a předvrcholem 67m a odvaha jít do sedla s tim, že se od tam asi vrátím. Kdo nezkusil, neví. Hlavní vrchol Pico da Antónia alias Tonička je opravdu krásná špice, trčí do výšky 1394 m n. m. a doporučuji všem odvážným s jistým krokem. Na cestě zpět od předvrcholu dále byla nejhorší částí výletu poslední stoupačka k radaru a bylo mi jasné, že jsem své opálení posunul do další úrovně. Před vojenskou stanicí se váleli tři psi a to do doby než mne uviděli. V tuto chvíli se rozhodli jako smečka dát najevo turistům „kdo je tady pánem“. Hlavně se neotočit zády, pokusit se rychle sebrat nějaký šutr a využít výškové převahy ! Podařilo se a hlavní útok jsem vykryl a uklidnit situaci pomohl i voják z posádky u brány. Já řval na psy česky, on portugalsky a nakonec vrčící bestie schovaly zuby a začaly žebrat. Já obdaroval vojáka pidilahvičkami vína, která jsem dostal jako prezent v lisabonském hotelu a dumal komu je daruji na Kapverdách. Voják si je zasloužil a bylo na něm vidět, že je hodně „na měkko“.

Konec dobrý, všechno dobré. Já si sloupl kůži na nose podruhé během 48h, večer se odměnil delikatesní rybou a desinfikoval dutinu jedním místním grogue (silný bílý rum z cukrové třtiny).