Na tento příspěvek mne navedl pohled do ledničky v kanceláři a horokamarád Jaro, který komentoval příspěvek dotýkající se nejvyšší hory Kosova.
Začneme ledničkou, která je povětšinu času dutá a chlubí se potravinovou chudobou. Nebudeme pitvat do hloubky důvody, ale ve hře jsou pouze dvě možnosti. Buď co do ní přiteče, tak to je překonáno tím, co z ní uteče (jsme žravci). Nebo holt je přítok slabý (jsme líní nakupovat, kumulovat potraviny a než se dostanou do lednice, tak skončí v žaludku).
V lednici mám ale suvenýr (on by nemusel být v lednici, ale nějak se tam dostal a tak už tam bydlí), jedná se o „baltické šproty v rostlinném oleji“. Kdo nezná souvislosti, nechápe jak se šproty stanou suvenýrem. Já vám to tedy vyklopím.
Na počátku srpna jsem vyhodil inzerát, že jedu zdolat 3 vrcholy Balkánu, mám na to 4 dny a expediční Dacii MCV. Asi se to dalo čekat, hodně lidem se do bláznivého výletu nechtělo, mnozí nevěřili, že to myslím vážně, realisté čekali, že expedice skončí max. na prvním kopci. Takže ….. kdo odpověděl, ten prošel kvalifikačním sítem a jel. Jela do té doby neznámá ….. Milada. Sympatické bylo, že měla malý batůžek a tak jsem se svým bejbybáglem nevypadal odlišně. Já jsem nestihl nakoupit zhola nic, Miladě se v batůžku schovával špek, chléb, vločky, cukr/sůl/čaj a šproty. Pod Zlou Kolatou mi připravila svoji snídaňovou specialitu – vločky na ultraslano (místo cukru dala do vloček smrtící množství soli). Hladem jsme na bleskové expedici netrpěli, zdolali Zlou Kolatu, Golem Korab i Rudoku a poslední den si užili i civilizaci a piva před odletem ve Skopje. Pod autem, které jsem v Makedonii zanechal, jsme schovali i bombu k vařiči a šproty. Za necelý půlměsíc jsem do Skopje vzduchem připlachtil a dokončil balkánskou expedici – zdolal Bosenski Maglič a šproty se mne stále držely. Na 4 kolech jsem je dovezl až domů a archivoval.
Přátelé, nechci se vás dotknout, ale: „Kdo z vás to má ?“ Šproty, které ujely přes 3000km. I Jirka Paroubek mi musí závidět, aj madam Kováčová by za šproty dala království a půlku prince.
Tlustá čára —————————————————-
V komentáři ke článku o knize Daniela Orgoníka „Nejvyšší vrcholy evropských zemí“ mi Jaro napsal, že v knize uváděný nej vrchol Kosova Djeravica je velmi pěkný kopec.
Já se zasnil, zavzpomínal si na ty liduprázdné kopce balkánské a říkám si, že tam se musím vrátit. Jednoho dne sbalím šproty a na nej exvrcholu Kosova je nechám rituálně kolovat.
Tie šproty opatruj. Mali sme svojho času putovnú Majku, ktorá s nami cestovala skoro tri roky. Teda nosil som ju v bágli. Keď nadišiel jej čas bol to dôvod na oslavu a bola dôstojne zapitá flaškou vína. Ani ja a zrejme ani ona si nepamätali všetky krajiny, ktoré sme spolu navštívili.